Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Metabolismus imunosupresivních léčiv u dětských pacientů s idiopatickými střevními záněty
Pospíšilová, Kristýna ; Bronský, Jiří (vedoucí práce) ; Leníček, Martin (oponent) ; Dědek, Petr (oponent)
Metabolismus imunosupresivních léčiv u dětských pacientů s idiopatickými střevními záněty Abstrakt V pediatrii jsou stále jako základní imunosupresivní léčivo pro udržení remise Crohnovy choroby užívány thiopuriny, při neúspěchu je dle současných doporučení zahajována biologická léčba (nejčastěji infliximab nebo adalimumab). Disertační práce se zabývá možnostmi optimalizace terapie ve vztahu k metabolismu imunosupresivně působících léčiv u dětských pacientů s Crohnovou chorobou, u nichž selhala konvenční terapie. Potvrdili jsme využitelnost znalosti thiopurinových metabolitů v erytrocytech v monitoraci adherence pacientů k terapii. Dle našich výsledků se však zdá, že v případě kombinované léčby infliximabu a thiopurinu u dětí lze za dostatečnou považovat koncentraci 6-thioguaninu (aktivního metabolitu thiopurinů) nižší než se dříve předpokládalo. Součástí práce bylo i vytvoření webové aplikace, která dokáže na základě výsledků běžně dostupných laboratorních vyšetření stanovení metabolitů thiopurinů částečně nahradit. V neposlední řadě jsme potvrdili, že adalimumab a infliximab lze v terapii Crohnovy choroby u nezletilých pacientů považovat stran účinnosti a bezpečnosti za srovnatelné. Pouze v případě indikace u pacienta s rodinnou anamnézou atopické dermatitidy se preferenční volba adalimumabu jeví jako...
Imunosuprese u aktivní roztroušené sklerózy: kombinovaná léčba interferonem beta a azathioprinem a monoterapie fingolimodem.
Tichá, Veronika ; Kubala Havrdová, Eva (vedoucí práce) ; Vymazal, Josef (oponent) ; Laczó, Jan (oponent)
Úvod: Přidání druhého léku byla cesta k dosažení klinické stabilizace roztroušené sklerózy u řady pacientů léčených monoterapií s přetrvávající klinickou aktivitou. Moderní imunosupresivní léčba používá monoterapii léky se specifičtějším mechanismem účinku. Pacienti a metody: Tato retrospektivní observační studie sledovala dva soubory pacientů, kteří měli i přes zavedenou dlouhodobou léčbu vysokou aktivitu nemoci. První soubor zahrnoval 85 pacientů s aktivní roztroušenou sklerózou, kteří byli léčeni monoterapií buď interferonem beta nebo azathioprinem, a byl jim přidán azathioprin nebo interferon beta jako druhý lék. U všech pacientů byla hodnocena 5letá data a v podskupině 23 pacientů i 10letá data. Do druhého souboru bylo zařazeno 126 pacientů převedených z interferonu beta nebo glatiramer acetátu na fingolimod. U všech pacientů v tomto souboru byla k dispozici 1letá data a u 53 z nich i 2letá data. V obou souborech pacientů byly po přidání druhého léku nebo eskalaci léčby hodnoceny klinické parametry (četnost relapsů, disabilita) a v prvním souboru také laboratorní hodnoty a výskyt nežádoucích účinků. Výsledky: přidání druhého léku k monoterapii vedlo k poklesu četnosti relapsů o 1,5 ročně po celou dobu sledování, tedy 5, resp. 10 let. Nebyl pozorován žádný vliv na míru invalidity. Současně...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.